Dragonborn

Dragonborn

Dragonbornové patří k národům, jejichž dějiny jsou úzce spojené s pádem Draconie. Právě Wildemount byl kolébkou jejich civilizace. V hluboké Dreemoth Ravine na jižním okraji kontinentu vznikl městský stát Draconia, založený dračími uprchlíky, kteří během Calamity prchali před hněvem bohů. Spojili se s dragonborny, kteří v těchto končinách už dávno žili, a společně vybudovali společnost schopnou odolávat nestvůrám Xhorhasu.

Tato říše se však brzy začala rozpadat zevnitř. Dragonbornové s ocasem, kteří si říkali dragonbloodové, se prohlásili za vznešenější rod a postupně ovládli zbytek svého lidu. Bezocasí ravenité byli zotročeni, donuceni k práci a po celé generace drženi mimo moc i bohatství, které sami pomáhali budovat.

Před zhruba dvaceti lety byla Draconia zničena během útoku Chroma Conclave. Její ruiny obsadil prastarý bílý drak Vorugal a chaos, který následoval, rozmetal starý řád na kusy. Dragonbloodové přišli o své město, ravenité se vzbouřili a vyhnali své bývalé pány z Dreemoth Ravine. Z někdejších otroků se stal svobodný národ, který si začal budovat vlastní domov a vlastní budoucnost.

Dragonborn v Dwendalian Empire

Po pádu Draconie dorazilo do Dwendalian Empire mnoho dragonbornů. Část dragonbloodské šlechty se pokusila využít stará jména, tituly a vznešené vystupování, aby si zajistila místo mezi vlivnými rody říše. Jenže bez moci zničeného domova za zády skončili mnozí z nich jako uprchlíci, služebníci nebo levná pracovní síla. Někteří lidé o nich šeptem mluví jako o „bývalých dračích princích“, jiní se jejich pýše vysmívají.

Ravenité, kteří do říše přišli po smrti Vorugala, narazili často na ještě chladnější přijetí. Dwendalian Empire nemá velkou potřebu vítat revolucionáře a bývalé otroky s otevřenou náručí. Mnozí ravenité proto skončili v chudinských čtvrtích, kde mění těžkou práci za střechu nad hlavou a snaží se vybudovat nový život od samého začátku.

Dragonborn na Menagerie Coast

Na Menagerie Coast našla útočiště řada dragonbloodů prchajících ze zničené Draconie. Ti šťastnější si přivezli dost zlata, aby si koupili domy u moře, založili obchod nebo začali znovu mezi lidmi Clovis Concordu. Jiní měli méně štěstí a byli nuceni brát jakoukoli práci, která jim pomohla přežít.

Místní obyvatelé k nim často cítí určitou lítost, ale zároveň na pád Draconie pohlížejí jako na důsledek její vlastní krutosti. Ravenité cestující podél pobřeží bývají naopak automaticky považováni za bohaté nebo vlivné dragonborny, i když jsou to vyhnanci, dobrodruzi nebo lidé bez domova. Bezocasý dragonborn v městech Clovis Concordu tak musí často odhánět podvodníky, překupníky a zloděje, kteří v něm vidí snadnou kořist.

Dragonborn v Xhorhasu

Do pustin Xhorhasu uprchlo po pádu Draconie nespočet dragonbloodů. Někteří se odvážili přiblížit až k hradbám Rosohny, kde je Kryn Dynasty přijala do svých řad. Její vládcové v nich viděli nejen uprchlíky, ale i možnost přivést dříve izolovaný národ blíže svému učení a své kultuře.

Kryn Dynasty nerozlišuje mezi dragonbloody a ravenity tak ostře jako stará Draconia. Pro mnoho dragonbornů to znamená první zkušenost se společností, která jejich hodnotu neurčuje podle ocasu, původu ani dávných titulů.

Dragonbloodové

Dragonbloodové jsou dragonborni s ocasem, kteří v Draconii tvořili vládnoucí vrstvu. Jejich původ obklopuje mnoho mýtů. Některé příběhy tvrdí, že byli kdysi stvořeni soupeřícími dračími božstvy během Calamity, jiní věří, že jejich kořeny jsou mnohem starší a složitější. Ať už je pravda jakákoli, po dlouhá staletí žili dragonbloodové v relativní izolaci na jihu Wildemountu.

Pád Draconie pro ně znamenal tragédii i ztrátu domova, ale zároveň ukončil režim, ze kterého sami těžili. V Tal’Dorei jsou dnes dragonbloodové vzácní a jejich rozdíly oproti ravenitům většina místních příliš nechápe. Mimo velká města může dragonborn projít celé měsíce, dokonce roky, aniž by potkal dalšího svého druhu.

Ravenité

Ravenité jsou bezocasí dragonborni, kteří byli v Draconii po generace zotročováni. Jejich krev, práce a utrpení pomáhaly stavět věže a bohatství města, ze kterého sami neměli téměř nic. Teprve zničení Draconie jim otevřelo cestu ke svobodě.

Po pádu starého řádu se mnoho ravenitů vydalo do světa s touhou konečně žít podle sebe. Někteří zůstali ve Wildemountu a pomáhali vybudovat nový domov v Xhorhasu, známý jako Xarzith Kitril. Jiní odešli do Tal’Dorei, kde hledají práci, bezpečí a místo, kde by je minulost už nedržela pod krkem.

Většina ravenitských dětí vyrůstala v chudobě, na okrajích měst jako Emon a Westruun, nebo v tvrdých venkovských podmínkách Dividing Plains a Cliffkeep Mountains. Přesto si ravenité nesou silnou hrdost. Ne hrdost starých titulů, ale hrdost lidí, kteří přežili, povstali a rozhodli se, že jejich budoucnost už nebude patřit nikomu jinému.