Obsah
Rasy a kultury Exandrie
Národy Exandrie tvoří příslušníci mnoha různých ras. Všechny rasy uvedené v Player’s Handbooku, stejně jako řada dalších známých z D&D, mají v tomto světě své místo. Některé z nich však v jednotlivých zemích vytvořily kultury, které se výrazně liší od života jejich příbuzných jinde v multiverzu.
Ve Wildemountu žijí elfové, trpaslíci, lidé, půlčíci a mnoho dalších národů, z nichž každý nese vlastní historii, zvyky a pohled na svět. Podobně je tomu i v Tal’Dorei, zemi mnoha humanoidních společenství: od elfů, kteří kdysi přišli z Fey Realm do nedotčených krajů Gwessaru po Calamity, přes lidi, kteří na Tal’Dorei dorazili na lodích z daleké Issylry, až po staré rody obrů a další dávné bytosti.
Kromě ras z Player’s Handbooku žije v Exandrii i mnoho dalších národů, například:
Aarakocra, ptačí humanoidi hnízdící na osamělých horských vrcholcích
Aasimarové, bytosti, které čerpají nadpřirozenou moc z andělské jiskry ve své duši
Firbolgové, lesní strážci, kteří své domovy chrání mírumilovnými způsoby
Genasi, humanoidi od narození prodchnutí elementální silou
Goblini, vyvržení mrchožrouti pocházející z pokusů temného boha
Goliášové, mohutní poutníci žijící vysoko v nejvyšších horách
Kenku, prokletí krkavčí humanoidi, kteří dokážou mluvit pouze napodobováním
Tortlové, želvám podobní humanoidi s vrozeným poutem k moři
Elfové, trpaslíci, lidé a půlčíci patří k nejpočetnějším obyvatelům mnoha částí Exandrie, zdaleka však nejsou jediní, kdo zde zanechali stopu. Někteří obývají vysoké hory, jiní hluboké lesy, pobřežní osady, rušná města nebo odlehlé kouty divočiny.
Je však důležité nemyslet na rasy Exandrie jako na jednoduché škatulky. Cizinec může například v Tal’Dorei potkat elfy ze Syngornu a nabýt dojmu, že všichni elfové jsou odtažití, hrdí a zahledění do své tradice. Jenže elfové žijící v Emonu, ve venkovských osadách nebo na opačném konci světa mohou mít úplně jiné hodnoty, zvyky i způsob života. Stejně tak trpaslík z Kraghammeru a trpaslík vyrůstající ve Stilbenu pravděpodobně nebudou sdílet stejný pohled na rodinu, víru, jídlo ani každodenní povinnosti.
Kultura člověka, elfa, trpaslíka nebo kohokoli jiného se neodvíjí pouze od původu, ale hlavně od místa, kde vyrůstal, od lidí kolem něj a od příběhů, které formovaly jeho život. Ve Wildemountu proto může postava z Dwendalian Empire vnímat svět jinak než někdo z Menagerie Coast nebo Xhorhasu. V Tal’Dorei zase záleží na tom, zda pochází z Emonu, Syngornu, Kraghammeru, Stilbenu nebo z některé z menších komunit rozesetých po krajině.
Mnohá města si stále nesou otisk svých zakladatelů. Syngorn je známý jako významné elfské město, Kraghammer jako mocné trpasličí sídlo. To ale neznamená, že každý elf sdílí jednu „elfskou kulturu“ nebo každý trpaslík jednu „trpasličí povahu“. Větší města jsou směsicí původů, tradic a osobních příběhů. I lidé stejné rasy mohou žít vedle sebe a přitom patřit k úplně odlišným kulturám.
Některé vrozené vlastnosti však přesto mohou ovlivnit podobu společenství. Národy s přirozeným poutem k elementální magii kolem něj často budují tradice, obřady a řemesla. Goliášské komunity zase mohou klást důraz na sílu, vytrvalost, soutěžení a slavnosti spojené s fyzickými zkouškami. Tyto rysy ale nejsou vězením. Jsou jen jednou z mnoha vrstev, ze kterých se skládá skutečný život dané postavy.
Lidé a nestvůry
V některých starých příbězích bývaly celé národy označovány za „nestvůry“ nebo za bytosti zlé od narození. Goblini, orkové a další okrajové národy byly často popisovány jako jasní nepřátelé, určení k porážce. Takový pohled je však zjednodušený a nespravedlivý.
V Exandrii je každá humanoidní bytost především myslící a cítící osoba. Má vlastní vůli, strachy, touhy, slabosti i možnost volby. Původ sám o sobě neurčuje, zda je někdo dobrý, krutý, zbabělý nebo hrdinský. Stejně jako se člověk může stát tyranem, může se goblin stát ochráncem, ork mudrcem a tvor s temnou pověstí laskavým společníkem.
To ale neznamená, že ve světě neexistuje skutečné zlo. Existují kulty temných sil, krutí nájezdníci, vrazi a tyrani, kteří ohrožují nevinné. Rozdíl je v tom, že jejich zlo vychází z činů a rozhodnutí, ne z krve nebo původu. Právě tím se příběhy Exandrie stávají zajímavějšími: postavy nejsou definované tím, čím se narodily, ale tím, kým se rozhodnou být.